Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Harmonie na těle i na duši

1. 02. 2015 16:45:18
Jsme přesyceni podněty, a to přináší našemu organismu nejen nadměrnou zátěž, ale i zdravotní problémy fyzického i psychického rázu. Jsme totiž součástí přetechnizovaného světa, kde roste napětí, vzruch a agresivita, zatímco kvalita životního prostředí a mezilidských vztahů klesá. Naše nervová soustava dostává díky takovým životním podmínkám pěkně zabrat a psychosomatické potíže se na nás lepí jako moucha na mucholapku.

Jak z toho ven? Jak se zbavit kardiovaskulárních chorob, onemocnění trávicího traktu či jiných civilizačních chorob, které jsou ze 60% způsobeny právě stresovými faktory? Jak se zbavit životního stylu, který se podílí mimo jiné na vzniku rakoviny? V době, kdy lidé rozdělují pozornost mezi několik aktivit najednou a ženou se za penězi, aby si jejich prostřednictvím ještě více vyčerpali organismus nezdravým životním stylem a zábavnými aktivitami, "není čas" ani na duševní hygienu. Ta je však, byť si to připustíme či nikoliv, nesmírně důležitá pro regeneraci organismu a psychickou pohodu.

UZDRAVUJÍCÍ TMA

Tělo se umí regenerovat samo, jen mu musíme dát příležitost nejen formou vitamínů, stavebních látek či zdravým jídelníčkem, ale hlavně duševní pohodou. Takový hluboký klid, kdy má tělo a mysl možnost si odpočinout, nastává právě při spánku - tedy hlavně v noci, kdy je úplná tma. Ve tmě se nám totiž lépe (až stonásobně více, než přes den na světle) vytváří v šišince takzvaný "hormon-vampýr", neboli melatonin. Mimo jeho chronobiologické účinky je také známý jako pomocník proti nádorovému bujení a stárnutí. Špatnou zprávou je, že onkologických nemocí stále přibývá a důvod je jasný - tma již není tmou, a to díky světelnému znečištění měst. Odborníci se shodují a přísné vědecké experimenty to potvrzují, že pouhý jeden lux světla v noci výrazně omezuje produkci melatoninu a pouhá jedna minuta rozsvícené žárovky uprostřed noci přeruší jeho produkci na další dva dny.

Byl to člověk, kdo díky rozsvíceným městům narušil rovnováhu přírodního procesu střídání světla a tmy, na který je uzpůsoben jako každý jiný tvor či rostlina na naší planetě. To bylo sice pro různé případy chytré, nikoliv však moudré. Na noční obloze již není vidět tak nádherná scenérie zářících hvězd, protože světla z měst ji znečišťují. Jsme ochuzeni o úžas, který bychom při pohledu nahoru měli a při kterém se nám pro změnu tvoří hormon štěstí. A ke všemu ještě máme větší šance onemocnět. Místo zářících hvězd máme zářící města, která pro svoje světlo mají pádný důvod. Například lidé, kteří se vracejí z noční směny či si to zrovna na noční směnu štrádují, se nemusí bát, že je někdo přepadne. Světlo jim dodává jistou míru bezpečí. Opilí lidé díky světlu v noci nevrážejí do věcí, které jim stojí v cestě a dokáží se lépe orientovat na chodníku či silnici. Také je velkým plusem, že městské kamery mají dostatek světla na případné lupiče, zloděje a rabující pobudy, které se však stejně díky mizernému rozlišení kamer v mnoha případech nepodaří identifikovat. A jako bonus zde máme dohodnutou spotřebu mezi městem a dodavatelem energie, takzvané lobby.

CESTA DO RÁJE

Zatímco se v současné době má průměrný západní občan lépe, než šlechta před 150 lety, subjektivně prožívaná kvalita života je na bodu mrazu. Kapitalistická společnost si sice myslí, že zlepšování materiálních podmínek donekonečna je cestou do ráje, avšak studie potvrzují, že s pohodou a pocitem štěstí jednotlivce to nemá nic společného, právě naopak. V ráji bychom spíše hledali právě tu pohodu a štěstí, takže kde se stala chyba? Je to harmonie - rovnováha - co přináší pohodu. Díky rovnováze funguje celý vesmír, naše sluneční soustava, naše planeta, ba dokonce i ta nejmenší buňka. Jen si představte, že by Země nebyla v dokonalé harmonii s gravitací Slunce a odstředivou silou tvořenou kroužením kolem něj - to bychom tu zcela jistě nebyli. Přesto jsme si usmysleli, že budeme jako společnost tento zákon harmonie - zákon celého vesmíru - sabotovat. Není divu, že se proto celý systém pomalu hroutí. "Není většího neštěstí, než neznat míru," říká Lao-c ́ a má pravdu. Zhoršující se životní podmínky a násilí jsou způsobeny zneužíváním sociálního systému nebo ekosystému. Předražené zboží a služby způsobují chudobu a kriminalitu. Vkládáme-li méně do partnerského vztahu, zatímco si více bereme, rozpadá se. Stejně tak, jako když vkládáme méně energie do organismu, než z něj čerpáme, projeví se nemoc. A tak by se dalo pokračovat dále.

Není náhodou, že se toto poznání projevuje v myšlení stále většího počtu lidí. Možná je to právě tím, že naše vnímání času jakožto lineárního procesu je nesprávné. Již staré civilizace hovořili o čase jako o procesu cyklickém. Věřili, že stejně jako se střídá den a noc, že po každém roce přijde další rok, tak i věk lidstva končí a začíná nový. Znamenalo by to, že naše a nastávající generace bude svědkem velkých změn, kdy se nerovnováha vytvořená lidmi začne srovnávat a přirozené procesy přírody se začnou respektovat. Tak to předpověděl slavný kalendář Mayů či čínská kniha I-ťing.

Za minulého režimu byli lidé přesvědčováni o tom, že komunismus zajistí blaho všem svým příznivcům, a to díky jejich práci a tvoření. Tato ideologie se měla dle plánů soudruhů rozšířit po celé planetě a nastolit tak beztřídní společnost a spokojený život všem na věčné časy. Po vystřízlivění z tohoto flámu však nastoupil další flám - kapitalismus. Nyní začínají lidé střízlivět právě z tvrzení, ze kterého kapitalismus vychází - nekonečný ekonomický růst zajistí blaho všem, kteří se budou snažit. Lidé se v této ideologii musí snažit upřednostnit cenu před hodnotou a podporovat konzumní způsob života. Oba tyto lineárně založené systémy jsou odsouzeny k zániku. Nic netrvá věčně a nic, co stvořil člověk, nemůže být nekonečné. K vytvoření harmonického systému je třeba více moudrosti než chytrosti, a to vedením společnosti mocí lásky, nikoliv láskou k moci.

Současná kapitalistická společnost je vychovávana v tom, že smyslem našeho života je prožívat příjemné zážitky, radovánky či rozkoš. Tato deformace způsobuje v lidech pocit, že dosažení stavu blaženosti materiálními prostředky a zaměňování lásky za sex je to pravé, o co v našem životě jde. Žijeme přeci jen jednou, jak tvrdí lineární pojetí času. Lidé však díky tomuto přesvědčení neumí čelit negativním zkušenostem, které však v rámci udržení rovnováhy k životu patří. Takové zkušenosti nemají za úkol člověka zničit, ale posílit jej - posunout ho dál v rozvoji. Někdo v nich však nevidí příležitost k růstu a ponaučení, naopak jsou z takové situace v šoku a nevědí, jak s nimi naložit a co s nimi dělat. Utíkají potom za zábavou, do virtuální reality či za drogami lehkými i tvrdými, aby alespoň na chvíli na nepříjemnosti zapomněli. Je to stejné jako s fyzickou bolestí. Lidé se snaží bolest potlačit chemickými preparáty, než aby nad ní přemýšleli a zkoumali, co jim chce tělo vlastně říci.

TERAPIE TMOU

Celé této problematiky současného systému si je vědom i Dr. Alois Andrew Urbiš, filozof, psycholog, propagátor zdravého životního stylu a terapeut zaměřen na celostní medicínu. Dr. Urbiš dlouhodobě zkoumal a zajímal se o různé terapeutické metody, které by dokázali uzdravit tělo i mysl současného člověka a našel inspiraci v tisíciletých zkušenostech lidstva. Proto již od roku 2010 provozuje v Beskydském rehabilitačním centru v Čeladné terapii tmou.

Pro rozšíření vědomí a sebepoznání využívali a využívají terapii tmou mnohé civilizace. Například ve starém Egyptě, kdy se kněží museli připravit za zasvěcení právě pobytem ve tmě v pyramidách. Praktikovali ji i staří Římané či praobyvatelé Apeninského poloostrova. V rámci převzetí trůnu nesmělo na vladaře některých civilizací svítit slunce. V Peru musel nástupce trůnu Inka trávit ve tmě jeden měsíc a postit se při tom. V království Sogamoso to bylo dokonce sedm let. Mniši v Himaláji praktikovali dlouhodobé pobyty v osamocení a v naprosté tmě v horských jeskyních, což pro ně byla jakási příprava na smrt. Také staroirští proroci, severoameričtí či kolumbijští indiáni, šamani v Guatemale a další tuto metodu využívali či využívají.

Dr.Urbiš se o této metodě dozvěděl od psychologa, terapeuta a etnologa Holger Kalweita, který se s ní setkal v Nepálu v roce 1968 a přivezl ji do Evropy, kde ji využíval jako prostředek ke spirituálním zkušenostem a duševnímu zdraví svých klientů. Dr. Urbiš neváhal a sám si pobyt ve tmě vyzkoušel. Nejdříve deset dní v podzemi v protichemickém krytu a poté padesát dní ve Vile Mátma, která je součástí Beskydského rehabilitačního centra a slouží právě na terapii tmou. Výsledky předčily všechna očekávání.

Pokud se člověk nechá zavřít do tmy na několik dní (zpravidla minimálně na sedm), vyhne se podnětům, které mu dnešní přetechnizovaný a uspěchaný svět přináší. Člověk je náhle jen sám se sebou, a tak lépe sám sebe poznává. Mozek, který nemusí přijímat zatěžující podněty, vytváří světelné obrazy a mysl se regeneruje. S ní se regeneruje i celé tělo. Dochází k omlazujícímu procesu, který byl potvrzen i lékaři. Dále dochází ke zlepšení smyslů, zejména zraku a sluchu, ale i chuti. Člověk se vyrovnává s životními událostmi, které v sobě nemá dořešené. Díky tmě má člověk také barevnější sny a projevuje se u něj vyšší míra tvořivosti. Tělesná hmotnost má tendenci se stabilizovat, takže lidé s nadváhou ve tmě hubnou, zatímco lidé s podváhou přibírají. Terapie působí proti syndromu vyhoření nebo únavovém syndromu a mnoho dalšího.

Taková terapie tmou však není jen zavření se na několik dní do temného prostoru. Je to také o vytvoření správného jídelníčku, každodenní promlouvání s opatrovníkem, který dokáže poradit a vysvětlit události, které se ve tmě dějí. Dále je to o nonstop přístupu k jednosměrnému telefonu, na jehož druhém konci je zdravotník anebo terapeut. Protože se člověk musí cítit naprosto v bezpečí, tak spolu s tímto servisem přichází i možnost opuštění terapie předčasně či si rozsvítit (čímž terapie končí). Málokdo toho využije. Z prvních 98 lidí to byli dva lidé. Možnost odejít či si rozsvítit dodává pocit, že má klient situaci ve svých rukou, pod kontrolou, a že se nemusí obávat. Vybavení zahrnuje samozřejmě koupelnu s toaletou, pohodlné lůžko, stůl s židlí, ale také přístroje na cvičení. Opatrovník, který po dohodě může do tmy docházet, by se měl umět orientovat nejen v psychologii a filozofii, ale také v symbolech, výkladech snů apod., aby dokázal vysvětlit, jaké nevědomé procesy v člověku probíhají a jak jim čelit či co si z nich vzít.

Pro mnoho lidí je tma nepřirozená a negativní, v mnoha případech se jí bojí. Pravdou však je, že se bojí vlastních představ z toho, co se v ní ukrývá. Jinými slovy, bojí se sami sebe. Po čtyřech až pěti dnech zpravidla dochází při terapii tmou ke krizi, i když se to netýká všech. Lidé v takovém případě dostávají strach, mají úzkost apod. Vypořádat se s tím dokáže každý jinak, vždy by měl však pomoci i opatrovník. Je to boj ega, které se chce za každou cenu zachránit a vytváří v mysli různé katastrofické scénáře. Po této krizi, která se dá vždy zvládnout, však přichází smíření s tmou a se sebou samým a člověk se v ní cítí bezpečně. V mnoha případech se mu z ní ani nechce domů a pobyt by si nejraději prodloužil.

Je ověřené, že procesy změn jsou po absolvování této terapie dlouhodobé. I když je tato metoda doporučována lidem s velkou stresovou zátěží (podnikatelé, manažeři, politici apod.), prospěje jistě každému. Utříděním hodnot, priorit a životního tempa se člověk stává více spokojeným a uvědomělým. Je také zajímavé, že se pozitivních výsledků dostává i lidem s psychickými problémy, například s depresemi, a dokonce i se schizofrenií.

Senzorická deprivace, neboli strádání smyslových podnětů, byla často terčem negativní kritiky. Častými argumenty byla tvrzení, že nedostatek podnětů vyvolává psychotickou reakci, ohrožuje duševní zdraví a může vést k vážnému narušení osobnosti. Pravděpodobně se tyto argumenty objevují v souvislosti s výzkumem prováděným kanadským psychologem slovenského původu, Dr. John Peter Zubkem. První výsledky výzkumu jeho metody zvané Restricted environmental stimulation therapy (zkráceně REST) z 50. až 60. let dvacátého století nebyly příliš pozitivní. Na základě senzorické deprivace trpěli dobrovolníci, kteří se výzkumu zúčastnili, plačtivostí, depresí, nočními můrami, pocitů bezmoci či záchvaty vzteku. To však bylo způsobeno spíše podmínkami tohoto experimentu, než metodou samotnou. Pozdější výzkumy to také potvrdily.

Mezi špatné zprávy patří ta, že profesionální provozovna terapie tmou se u nás nachází pouze jedna, a to v Beskydském rehabilitačním centru (BRC). Čekací doba se pohybuje okolo jednoho roku a cena za týden terapie se šplhá k třinácti tisícům korun. Na internetu se dají najít i jiná podobná zařízení, jedná se však v mnohých případech spíše o levnější alternativu, která nenabízí například zdravotnickou SOS linku. Ta je však v BRC využívána minimálně. Kdo by chtěl tedy absolvovat terapii tmou, má možnost volby kde, v jakých podmínkách a za kolik peněz si ji vybrat.

JDE TO I JINAK

Jsou však i jiné způsoby, jak si zameditovat, ponořit se do sebe sama, vnímat to prosté "nic", zarelaxovat si, odpočinout si od vnějších podnětů, utřídit si priority a nastavit si tempo života a samouzdravovací procesy našeho těla. Mnoho lidí to již dokázalo, aniž terapii tmou absolvovalo. Jen jim vypilování takového umu trvalo podstatně delší dobu.

Pro správnou tvorbu melatoninu je doporučováno spát v naprosté tmě, proto je na místě doporučit pořízení závěsů či rolet, které nepropouštějí světlo. Díky žaluziím nám sice do bytu nevidí případní zvědavci, ale vnější světlo propouští i po zatažení. Může také pomoci maska na oči, pokud vám nebude brát pohodlí při spánku. Když se vám bude chtít v noci na toaletu, raději riskujte zakopnutí, než přerušení tvorby melatoninu na dva dny rozsvícením žárovky. Ti odvážnější a aktivnější mohou také napsat na úřad svého města žádost, aby osvětlení v ulicích bylo od daného času úplně vypnuto. Toto se podaří prosadit spíše na vesnicích, přesto zkusit se má všechno.

Tento článek také na odchazime.cz

Autor: Dalibor Dávid | neděle 1.2.2015 16:45 | karma článku: 6.23 | přečteno: 409x

Další články blogera

Dalibor Dávid

Jak najít odpovědi na nezodpověditelné otázky?

Existuje něco před a po tomto našem fyzickém životě žitém v čase a prostoru? Takové a další otázky se v hlavách zvídavých lidí (těch, jejichž zvídavost již nebyla potlačena) objevují tím častěji, čím více se snaží najít odpověď.

21.1.2016 v 21:21 | Karma článku: 6.84 | Přečteno: 295 |

Další články z rubriky Společnost

Peter Szendy

7 pilířů pseudohumanismu - část první

Ano..7 pilířů pseudohumanismu – takto se měl článek jmenovat a o nich měl článek pojednávat...(ještě mám zadat alespoň 6 znaků, abych splnil podmínky perexu, ale méně, než kolik jich má následující věta, no to je skvělé)

22.9.2017 v 19:20 | Karma článku: 17.58 | Přečteno: 332 |

Jan Ziegler

Odboráři lidem škodí a moc

Řekl bych dokonce, že ještě víc než alkohol a cigarety. Oni sice tvrdí, že hájí zájmy zaměstnanců, ale svými skutky dělají opak. Jestliže brání snižovaní odvodů za pracovníky, brání i zvyšování platů.

22.9.2017 v 19:16 | Karma článku: 13.44 | Přečteno: 277 | Diskuse

Jiří Turner

Teroristi v Čechách nekřičí: „Allahu akbar!“ Řvou: „Uber!“

Tak už je to i u nás! Jedni vyhrožují blokádou Prahy a likvidací konkurence a druzí chtěli vyhodit do vzduchu vojenský vlak. Ti první našli inspiraci v 90. letech u mafiánů od Thorgesu a ti druzí se asi zhlídli v Bakuninovi.

22.9.2017 v 19:06 | Karma článku: 9.75 | Přečteno: 253 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak to, že soud osvobodil anarchisty obžalované z útoku na vlak?

Anarchisté byli ovšem obžalováni toliko z přípravy útoku, ne útoku samotného. Ale taková manipulace s fakty už k práci našeho blogera používajícího falešnou identitu (stejně jako policejní a jiní agenti), už tak nějak patří

22.9.2017 v 18:21 | Karma článku: 7.98 | Přečteno: 368 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Kdopak by si nepamatoval jádrové mýdlo s jelenem?

Schichtovo jádrové mýdlo s jelenem, ale i prací prostředky Namo či Merkur, mýdlo Soté mink, vody po holení jako Pitralon a Olimon. Výrobky, které nás provázely desítky let za Československa, ožívají! Schicht vstal z mrtvých!

22.9.2017 v 15:25 | Karma článku: 13.16 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 19 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 802

Jsem optimisticky naladěný idealista, který se přesto považuje za realistu. Mám rád zkoumání různých úhlů pohledu a následné hledání odpovědí na společenské, převážně sociální, otázky. Nejsem zastáncem uzdravování společnosti formou potlačování symptomů, nýbrž hledáním příčin a jejich následné vyřešení. Mezi má oblíbená motta patří "Nic není nemožné", "Všechno jde, když se chce" nebo také "V jednoduchosti je síla a krása".



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.